Breda City Trail Opava – grilovačka v přímém přenosu 😀

Celý týden hlásí na sobotu pekelných 33 stupňů, být to normální sobota, tak jsem happy, že můžeme jít zase celá rodinka na koupák a udělat si pohodový den. Tahle sobota ale není normální, je závodní. Po roce se v mém bydlišti opět běží Breda City Trail Opava. A tentokrát svítí na startovní listině i mé jméno. Po náročném závodě v Liberci, který jsem absolvovala před týdnem, měla tohle být pohodová desítka s jedním mírným stoupákem. Prostě pohodička. Takže jsem čekala jsem, že i čas bude oproti Liberci mnohem lepší. Jj. člověk míní a život mění.

Zase běhá celá rodinka

Ráno to vypadalo slibně. Po sluníčku ani památky, v deset hodin bylo ještě mokro po ranní přeháňce a teplota vzduchu byla příjemných 18° C. Libovala jsem si, že je to na závod ideálka. Když jsme o hodinu později vyrazili k Bredě (OC, od kterého se startovalo), všechno bylo jinak. Slunce začínalo pražit a já věděla, že bude zle.

Jak už to tak bývá, program začal dětskými závody a na startu nesměl chybět ani náš starší miláček. Jeho pekelné soustředění před startem (viz foto) mě dostalo . Kéž by mu to sportovní nadšení vydrželo co nejdéle. A fandění mamince taky .   Běžel statečně celých (necelých) 200 m.

Jako tu(č)ňáci ve vlastní šťávě

14:00  Po dvou hodinách čekání (program celého dne by možná chtělo malinko upravit – zkrátit, posunout ) jsem se na start konečně postavila i já. Startovní/cílový oblouk byl umístěn na solidně vyhřátém asfaltu, takže jsme se potili ještě před startem. Nervozitu jsem necítila, v podstatě jsem se těšila. 3 2 1 teď a běžíme.  První kilometr se mi běželo skvěle. Ale to už tak bývá, tempo 4:00 a vám se v tom davu zdá, že vlastně ani neběžíte tak rychle. Zatáčka vlevo, rovinka, na most a šup dolů k řece. 

2. km Stále pohodička, upravila jsem si tempo tak, abych se neodrovnala hned ze začátku a běh jsem si užívala. Fotograf krásně zachytil okamžik, kdy mě předběhl (nebo já jeho?) patron závodu, skvělý rozehrávač z BK Opava – Jakub Šiřina. „Až teď?“ říkala jsem si . To mi bylo ještě do smíchu.  Na té fotce mám děsnej výraz, toho si vůbec nevšímejte (teplo už začalo účinkovat)! Ale líbí se mi ta souhra startovních čísel . Po dvou a půl kilometrech jsme se dostali ke Stříbrnému jezeru (po opavsky Sádrák) a já začala pociťovat následky běhu na přímém slunci. Uvítala jsem první občerstvovačku, kde jsem se napila, polila a snažila se nevnímat to děsné vedro. Cítila jsem, jak mi tuhnou nohy. „Sakra. Vždyť tudy běhám skoro každý týden úplně v pohodě, tak co je?„

A začínáme stoupat

Na pátém kilometru už jsem toho měla plné kecky. Říkala jsem si, že je to pěkně ošklivá provokace běžet v tomhle pařáku podél řeky a pak ještě kolem celého jezera! Než jsme se dostali do tolik vysněného stínu minilesíku, málem jsem vypustila duši (ne, kolo jsem s sebou fakt neměla). No jo, jsme sice ve stínu, přichází stoupání. Jindy mi nedělá problém. Ale dnes?? Umírám. Předbíhá mě Maruška, se kterou se vzájemně hecujeme. Když se blížíme k vrcholu přejdeme obě do chůze. Myslím, že mi upadnou stehna. Ale užívám si stín, protože vím, že bude hůř. Po příkrém seběhu se dostáváme na panelovou cestu mezi poli. A tady nastává to pravé peklo. Umírám podruhé, teď už opravdu. Vidím, že Maruška jde. Doběhnu ji (čti doplazím se k ní) a popoháním ji, že za chvíli budeme zase ve stínu. Nechápu, že jsem před týdnem běžela rychleji, i když to bylo tak brutálně do kopce.  6. km Když jsme doběhli do stínu, tak jsem pochopila. Ve stínu bylo krásně, tělo lehce zchladlo, plíce mě konečně doběhly a i nohy se zdály lehčí. Jen škoda, že ten stín netrval ani kilometr. Naštěstí nás čekala další občerstvovačka, kde jsem opět svlažila nejen rty, ale i tělo. Říkala jsem si, že už zbývají jen tři kilometry, ale nohy prostě nemohly zrychlit. Přišlo mi, že i chůze by byla rychlejší.

Tik tak, tik tak

8. km Běžíme teď po druhém břehu řeky zpět do centra. Sleduju hodinky. Už je jasné, že to pod 50 nedám (ha ha ha), smiřuju se s tím, že ani pod 55. Ale sakra, do hodiny se vejít musím! Ten nerovný travnatý povrch mě začíná štvát, zlatý asfalt. Vyškrábu se na schody a s chutí probíhám stinným parčíkem. Dokonce snad i zrychluju, nebo co. Za chvilku už jsem na předposlední rovince, která je lehce z kopce. Maruška je stále cca 20 m přede mnou. Tak tu už nedám .   Tak snad se aspoň vejdu do té hodiny. Míjím otrávené strážníky, kteří blokují cestu ještě otrávenějším řidičům a vbíhám do cílové rovinky. Ta měří snad půl kilometru, ale já už vím, že bude konec. Sbírám poslední síly a miniaturně přidávám do (hlemýždího) kroku. A konečně cíl.

56:25 😭

(6. v kategorii, 99. celkově)

 

Zklamání, únava, bolest

S řádně vydřenou medailí na krku hledám své kluky, v tom ke mně míří hlavní pořadatel s mikrofonem a chce rozhovor. Chudák se nedozvěděl nic pozitivního, tak šel radši o dům dál . Sedla jsem si do stínu na obrubník a tiše trpěla. Nohy mě bolely úplně ukrutně, třásla jsem se zimou, byla jsem zklamaná. Takhle vyřízená jsem po závodě nebyla hodně dlouho. Jestli vůbec někdy. 

Aspoň, že mám to štěstí v lásce

Když už jsem vyhořela v běhu, chtěla jsem si spravit chuť aspoň v tombole, kde byly hlavní cenou hodinky Suunto v hodnotě 15 500 Kč! Vybírání výherců tomboly bylo dost originální, ale bohužel se na mě štěstí neusmálo, opět :-(. Já mám ale své největší štěstí doma  a to hned třikrát! No… chtěla jsem před začátkem místní běžecké ligy zjistit, jak na tom jsem.  Tak už to vím… pěkně  blbě . Aspoň, že v tom minulém ročníku se zadařilo. Už se těším na páteční slavnostní zakončení předávání odměn !

P.S. Pokud to bude náhodou číst někdo z pořadatelů závodu Breda City Trail, tak bych se ráda přimluvila, aby byl v dalších ročnících start hlavních závodů přesunut na jinou hodinu. V letních měsících není začátek závodu ve 14:00 zrovna ideální. Pokud teda není váš záměr nás takhle potrápit  . Ale shodli jsme se na tom s více běžci. Desátá dopolední nebo pátá odpolední by mohla být v srpnu snesitelnější. Děkujeme za zvážení možností.   P.P.S Jinak se mi závod velice líbil! Organizace byla super. Užili si děti, rodiče, běžci i neběžci, mladí i sta… zkušení  . Palec nahoru za takovou akci!