Těhotenství je nádherná životní etapa – pokud vše probíhá bez problémů a netrápí vás těhotenské ranní (ha ha ha) nevolnosti. Ten pocit, že ve vás roste nový živý  plod, který vznikl z lásky, je nepopsatelný. A když přijdou první pohyby? To je prostě zázrak…

Tolik k romantickým představám o lidském rozmnožování . Ne, tak hrozné to nebylo (občas ). Nemůžu strašit bezdětnou generaci. Na to špatné ale člověk rychle zapomene a pamatuje si jen ty krásné okamžiky. To platí i pro porod. Ale o tom třeba až jindy. Dnes se chci věnovat období, které následuje po tomto požehnaném stavu.  😁😁. .

Na šestinedělí mi nesahejte

Ač se to nezdá, devět měsíců těhotenství se na organismu ženy značně podepíše i pokud jde o trénovanou běžkyni. A nemyslím teď pouze těch dvacet kilo navrch :-). Srdce musí zvýšit objem pumpované krve až o 40 %, aby dostatečně zásobilo živinami a kyslíkem matku i její plod v děloze.  Trávicí trakt je ovlivněn působením hormonů – období nevolností střídají neobvyklé těhotenské chutě (už jste někdy jedly houbičku na nádobí nebo písek?). Dásně jsou překrvené a snadno se rozkrvácí. Střeva se zpomalují, může se objevit zácpa. Prsa rostou, nalívají se a bolí.  Klouby se v rámci přípravy na porod rozvolňují, pánev se může mírně rozšířit…

No, byli bychom tu dlouho, kdybych měla vyjmenovat všechny těhotenské proměny ženského těla. Snad jste pochopili, co jsem tím chtěla říct. A po devíti měsících hormonální bouře přichází hurikán v podobě porodu. I on může na našich tělech zanechat nemalé následky.

 A proto je potřeba dodržet klidový režim minimálně po dobu trvání šestinedělí. Je to období sžívání se s miminkem, počátku kojení, ale také stahování „zavinování“ dělohy, uzavírání děložního hrdla a obnovení funkčnosti svalů pánevního dna. Je to pomalý proces, který vyžaduje čas. Zejména svaly pánevního dna by měly být před prvním výběhem v pořádku. Tomu můžete pomoci častým stahováním a prováděním dalších speciálních cviků.

Než se pustíte do zpevňování a odtučňování těla, je vhodné zvážit prohlídku u fyzioterapeuta. Ten zkontroluje aktuální stav vašeho těla a hlavně zjistí, jestli náhodou netrpíte rozestupem břišních svalů, což je zásadní překážka na cestě za plochým bříškem. 

Kdy poprvé vyběhnout?

Na tuto otázku se nedá odpovědět přesným časovým údajem. Záleží na mnoha faktorech (průběh těhotenství a porodu, poporodní zranění, krvácení, předtěhotenská kondice atd. atd.).  Jak už jsem zmínila výše, doporučuje se začít až po skončení šestinedělí (po kontrole u vašeho gynekologa), ale někteří „blázni“ začínají už dříve :-D. Po druhém porodu jsem měla takový absťák, že jsem vydržela čekat jen tři týdny. Je fakt, že porod proběhl v klidu a hoďku po něm už jsem seděla v tureckém sedu na posteli (ještě na porodním sále) a cpala se buchtičkami se šodó . Chvála bohu za Aniball!

Pokud jste rodily císařským řezem, budete potřebovat mnohem delší čas na regeneraci, Zvláště proto, že se musí pořádně zahojit jizva. Opět záleží na tom, jak se budete cítit.

Rychlé procházky s kočárkem? Nuda!

Každá jsme jiná a sami sebe známe nejlíp. Pokud se cítíte fit už měsíc po porodu, můžete zkusit lehký jogging nebo tzv. „indiána“. Někdo si může ťukat na čelo, ale jestli jste stejné závislačky na běhu jako já, tak mě určitě chápete ;). Tolik měsíců bez běhu a teď ještě čekat další měsíc a půl? Hlavně nedivočte, ať na stará kolena netrpíte inkontinencí a jinými neduhy.

Jak daleko a jak rychle běžet?

Ideální je vyběhnout po měkčím povrchu, kvůli zmírnění otřesů, tedy po trávě či zpevněných hliněných cestách. Vzdálenost záleží na tom, jak se budete během běhu cítit. Napoprvé bych to viděla tak na 3, maximálně 5 km pomalého klusu. Určitě ne víc. Není kam spěchat. Zaměřte se na pozorování svého těla. Vnímejte, jak reaguje na zvýšení tepové frekvence, otřesy při došlapu, zrychlený dech. Když se nebudete cítit komfortně zpomalte a dojděte domů rychlou chůzí. Není to žádná ostuda, myslete na své zdraví. Nehoňte se hned za svým předtěhotenským tempem.

Užívejte si běh jako takový, relaxujte, vyčistěte si hlavu a s úsměvem se vraťte ke svému malému uzlíčku štěstí. Když je spokojená máma, je spokojené i dítě!

Co na to mateřské mléko?

To je otázka, kterou řeší hodně maminek. Kojení je úžasná věc pro miminko i maminku (no, ne hned po porodu, kdy to pekelně bolí, ale později mi dáte určitě za pravdu ). Na internetu se často dočtete katastrofické scénáře, jak při/po fyzické aktivitě mléko zhořkne díky přítomnosti kyseliny mléčné, a děťátku přestane chutnat. Neříkám, že se to nemůže stát, ale podle zkušeností svých i dalších běhacích maminek si myslím, že to nebude tak horké. Asi byste musely absolvovat extrémně náročný trénink. Často jsem kojila ihned po doběhu (občas jsem se nestihla ani osprchovat  no fujky) a ani jeden syn si nikdy nestěžoval .

Také se objevují názory, že můžete kvůli sportování mléko „ztratit“. Zde bych opět apelovala na rozum – pokud budete běhat v příjemném tempu a pro radost, nemůže se stát, že se vrátíte domů bez mléka.

ik😄 noDoporučení od MARATONmamy:

• vyběhněte co nejrychleji po kojení – zejména ze začátku budete rády, když snížíte objem svých předností
• zpevněte oblast poprsí – zvláště pokud kojíte a prsa se vám nalila, použijte pevnou sportovní podprsenku, případně dvě – osobně vyzkoušeno – když to neskáče, tak to nebolí
• nezapomeňte doplňovat tekutiny – potřebujete jich více už kvůli kojení
• mějte v mrazáku malou zásobu odstříkaného mateřského mléka, aby mohl v případě potřeby tatínek nakrmit až budete pryč, nebo kdyby mimču po doběhu nechutnalo mléko z prsu
• vykašlete se na diety, běžte se radši odreagovat do přírody během
• vyzkoušejte běh s kočárkem

                                       I maminky bez hlídání mohou být aktivní

A jak jste se po porodu rozbíhaly vy? Doplnily byste něco z vlastních zkušeností?