Kobeřický půlmaraton aneb všechno je v hlavě!

Běhám, Závodím | Žádné komentáře

Vím, že s tou hlavou už je to trochu klišé, ale ona je to prostě pravda pravdoucí. A já jako celoživotní oběť sebevědomí na bodu mrazu o tom musím něco vědět . Když ale svojí makovičku přesvědčíte, že něco dokážete. Pak to taky DOKÁŽETE! 

Pocasi nam opet nepralo

Počasí bylo opět proti nám

 

Celý týden bylo krásné babí léto, takže jsem doufala, že počasí vydrží i do nedělního závodu. No. Nevydrželo. Od samého rána lilo a nebe bylo šedé jako myšlenky Christiana Greye.  Mohla jsem jen doufat, že déšť nebude zesilovat. Marně, jak se později ukázalo. 

Pocasi idealniStart Kobeřického půlmaratonu byl tentokrát už v 9 hodin, takže vstávačka proběhla o hodinu dřív. Po typickém ranním předzávodním chaosu u nás doma jsme konečně v 8.10 seděli všichni v autě a vydali se směr Koběřice. Déšť zesílil. Paráda.

Po registraci proběhla obhlídka soupeřek. Hmmm. Dnes to bude zase nejlíp brambora, ale co už. Já si jdu dnes pro osobák. Po poměrně úspěšně odběhnutých ligových závodech minulých týdnů jsem tušila, že by to mohlo klapnout. Poprvé jsem půlku zaběhla pod dvě hodiny (1:52:11) teprve letos na jaře (na Hlučínském půlmaratonu) a dnes jsem chtěla jít pod 1:50 (tempo 5:13). Vzhledem k mému sebevědomí a lehké pověrčivosti  jsem to nechtěla ani vyslovovat nahlas, ale prostě jsem to chtěla!

 

Fakt kocka

Vzhled nic moc, funkčnost ideální

Déšť si vesele pokračoval a nás čekalo 5 mokrých koleček po komunikacích této milé malé obce. Ještě že mi ve čtvrtek přišla z Ali ta běžecká kšiltovka. Vypadám v ní sice jako de.il, ale svému účelu poslouží.  

 

První okruh

Start závodu je tu a hádejte, co…? Lije jako z konve. No co, nejsem z cukru, co mě nezabije, to mě prý posílí, tak jdeme na to. Všechno jsem měla samozřejmě zase perfektně spočítané . Průměrné tempo k dosažení cíle = 5:13. Délka 1 okruhu = 4,22 km . Čas jednoho okruhu = 22 minut.

ČTĚTE TAKÉ:  Plánujeme nový běžecký rok - s rozumem a odhodláním

 

Dobrý. Až na to, že se při prvním okruhu obíhá jedna ulice navíc  – je to totiž certifikovaná trať. Jak se dalo čekat, první okruh byl oproti plánu rychlejší (tempo cca 4:52). Bylo mi ale hned jasné, že po třetím kolečku už to bude náročné. Žádné velké převýšení se sice nekonalo, ale první půlka okruhu byla převážně do kopce, v té druhé se dalo sem tam odpočívat při seběhu. Nemluvě o pekelně klouzajících kostkách na druhém kilometru.

Čas necelých 22 minut

 

Druhý okruh

Druhé kolečko už bylo trošku pomalejší (cca 5:00). Věděla jsem, že je přede mnou cca 7 soupeřek, takže bedna nepřipadala v úvahu. S tím jsem počítala, měla jsem jiný plán. Bylo mi jasné, že to bude boj s hlavou. Vydržet další tři kola v podobném tempu bez šance některou z rychlejších předběhnout. Naštěstí jsem měla stále na dohled soupeřku z týmu MK Seitl Ostrava.

Čas cca 41 minut

 

Třetí okruh

Tady se lámal chleba. Žádný kilometr už nebyl pod 5:00. Déšť maličko ustal, ale nepřestal. Dopředu mě hnalo jenom vědomí, že běžím „nadplán„.  Naštěstí jsem se pořád držela Janči z MK Seitl. Poprvé jsem využila občerstvovačku a dala si fajně sladký čajík (snad mi dodá trochu energie).

Čas přesně 1:04

Louze

Louže všude, kam se podíváš

Okruh čtvrtý

Je to dřina. Hlava by běžela, ale nohy už se nechtějí odlepovat od silnice. Kapice deště mi stékají po kšiltu a já cítím, že už jsem mokrá na kost. Od deště samozřejmě . Předbíhá mě ocásek, ehm Ocásek. Nejrychlejší muž ligy. Závidím mu jeho lehkost běhu. Za chvíli už ho samozřejmě nevidím. V duchu se uklidňuju tím, že když teď mírně zpomalím, můžu v příštím kole zabrat. A znovu se dopuji sladkým čajem.

ČTĚTE TAKÉ:  Slabší týden za námi, lepší před námi

Čas cca 1:26

 

Finální okruh

Hlava opět povzbujzuje nohy, aby se daly do pohybu. Do kopce už to dře, ale pořád se svého snu nevzdávám. Celé kolo mi hlavou letí výpočty. Když ted běžím takhle rychle, zbývá mi tolik kilometrů a běžím takhle dlouho, tak do cíle můžu doběhnout cca mezi 1:46 a 1:52. Jo? Sakra. Vůbec mi to nemyslí! Janča z  MK Seitl se po prvním kilometru pátého kola asi chytla týmového kolegy a pomalu (čti rychle) se mi vzdaluje z dohledu.

Druhá půlka okruhu. Běžím z kopce (konečně). Ženu nohy, co to jde. Déšť zeslábl (stejně jako já ). Pořád počítám a věřím, že to klapne. Kilometr do konce. Čísla už se mi matou, tak se radši soustředím na trasu. Z kopce, do kopce, přes křižovatku kolem hasiče a konečně dolů do cíle.

YES!

Je to tam! 

Oficiální čas: 1:47:11 (5:05)!

Na vteřinu přesně 5minutové zrychlení! YES! YES! YES!

Po dlouhé době jsem si v cíli zakřičela .

 

Spokojenost maximální

Nakonec z toho bylo krásné páté místo v kategorii (z šesti ). Za odměnu jsem dostala pívo a klobásku s horčicí. Já myslím, že to bylo fajně strávené nedělní dopoledne, no ni?

A příští rok to bude pod 1:45!

Zij svuj sen

Žij svůj sen!

 A jaké máte vy plány na rok 2018? Prodloužit běh? Zrychlit? Nebo účast na vysněném závodu? Nebojte se snít. Nebojte se plnit si své sny. Občas je to lehčí, než si myslíte !