Kobeřický půlmaraton aneb všechno je v hlavě!
. Když ale svojí makovičku přesvědčíte, že něco dokážete. Pak to taky DOKÁŽETE! 
Počasí bylo opět proti nám
Celý týden bylo krásné babí léto, takže jsem doufala, že počasí vydrží i do nedělního závodu. No. Nevydrželo. Od samého rána lilo a nebe bylo šedé jako myšlenky Christiana Greye. Mohla jsem jen doufat, že déšť nebude zesilovat. Marně, jak se později ukázalo.
Start Kobeřického půlmaratonu byl tentokrát už v 9 hodin, takže vstávačka proběhla o hodinu dřív. Po typickém ranním předzávodním chaosu u nás doma jsme konečně v 8.10 seděli všichni v autě a vydali se směr Koběřice. Déšť zesílil. Paráda.
Po registraci proběhla obhlídka soupeřek. Hmmm. Dnes to bude zase nejlíp brambora, ale co už. Já si jdu dnes pro osobák. Po poměrně úspěšně odběhnutých ligových závodech minulých týdnů jsem tušila, že by to mohlo klapnout. Poprvé jsem půlku zaběhla pod dvě hodiny (1:52:11) teprve letos na jaře (na Hlučínském půlmaratonu) a dnes jsem chtěla jít pod 1:50 (tempo 5:13). Vzhledem k mému sebevědomí a lehké pověrčivosti jsem to nechtěla ani vyslovovat nahlas, ale prostě jsem to chtěla!
Vzhled nic moc, funkčnost ideální
Déšť si vesele pokračoval a nás čekalo 5 mokrých koleček po komunikacích této milé malé obce. Ještě že mi ve čtvrtek přišla z Ali ta běžecká kšiltovka. Vypadám v ní sice jako de.il, ale svému účelu poslouží.
První okruh
Start závodu je tu a hádejte, co…? Lije jako z konve. No co, nejsem z cukru, co mě nezabije, to mě prý posílí, tak jdeme na to. Všechno jsem měla samozřejmě zase perfektně spočítané . Průměrné tempo k dosažení cíle = 5:13. Délka 1 okruhu = 4,22 km . Čas jednoho okruhu = 22 minut.
Dobrý. Až na to, že se při prvním okruhu obíhá jedna ulice navíc – je to totiž certifikovaná trať. Jak se dalo čekat, první okruh byl oproti plánu rychlejší (tempo cca 4:52). Bylo mi ale hned jasné, že po třetím kolečku už to bude náročné. Žádné velké převýšení se sice nekonalo, ale první půlka okruhu byla převážně do kopce, v té druhé se dalo sem tam odpočívat při seběhu. Nemluvě o pekelně klouzajících kostkách na druhém kilometru.
Čas necelých 22 minut
Druhý okruh
Druhé kolečko už bylo trošku pomalejší (cca 5:00). Věděla jsem, že je přede mnou cca 7 soupeřek, takže bedna nepřipadala v úvahu. S tím jsem počítala, měla jsem jiný plán. Bylo mi jasné, že to bude boj s hlavou. Vydržet další tři kola v podobném tempu bez šance některou z rychlejších předběhnout. Naštěstí jsem měla stále na dohled soupeřku z týmu MK Seitl Ostrava.
Čas cca 41 minut
Třetí okruh
Tady se lámal chleba. Žádný kilometr už nebyl pod 5:00. Déšť maličko ustal, ale nepřestal. Dopředu mě hnalo jenom vědomí, že běžím „nadplán„. Naštěstí jsem se pořád držela Janči z MK Seitl. Poprvé jsem využila občerstvovačku a dala si fajně sladký čajík (snad mi dodá trochu energie).
Čas přesně 1:04
Louže všude, kam se podíváš
Okruh čtvrtý
Je to dřina. Hlava by běžela, ale nohy už se nechtějí odlepovat od silnice. Kapice deště mi stékají po kšiltu a já cítím, že už jsem mokrá na kost. Od deště samozřejmě . Předbíhá mě ocásek, ehm Ocásek. Nejrychlejší muž ligy. Závidím mu jeho lehkost běhu. Za chvíli už ho samozřejmě nevidím. V duchu se uklidňuju tím, že když teď mírně zpomalím, můžu v příštím kole zabrat. A znovu se dopuji sladkým čajem.
Čas cca 1:26
Finální okruh
Hlava opět povzbujzuje nohy, aby se daly do pohybu. Do kopce už to dře, ale pořád se svého snu nevzdávám. Celé kolo mi hlavou letí výpočty. Když ted běžím takhle rychle, zbývá mi tolik kilometrů a běžím takhle dlouho, tak do cíle můžu doběhnout cca mezi 1:46 a 1:52. Jo? Sakra. Vůbec mi to nemyslí! Janča z MK Seitl se po prvním kilometru pátého kola asi chytla týmového kolegy a pomalu (čti rychle) se mi vzdaluje z dohledu.
Druhá půlka okruhu. Běžím z kopce (konečně). Ženu nohy, co to jde. Déšť zeslábl (stejně jako já ). Pořád počítám a věřím, že to klapne. Kilometr do konce. Čísla už se mi matou, tak se radši soustředím na trasu. Z kopce, do kopce, přes křižovatku kolem hasiče a konečně dolů do cíle.
YES!
Je to tam!
Oficiální čas: 1:47:11 (5:05)!
Na vteřinu přesně 5minutové zrychlení! YES! YES! YES!
Po dlouhé době jsem si v cíli zakřičela .
Spokojenost maximální
Nakonec z toho bylo krásné páté místo v kategorii (z šesti ). Za odměnu jsem dostala pívo a klobásku s horčicí. Já myslím, že to bylo fajně strávené nedělní dopoledne, no ni?
A příští rok to bude pod 1:45!
Žij svůj sen!
A jaké máte vy plány na rok 2018? Prodloužit běh? Zrychlit? Nebo účast na vysněném závodu? Nebojte se snít. Nebojte se plnit si své sny. Občas je to lehčí, než si myslíte !
