Ludgeřovická 15 – moje první a fakt to bolelo 🙂

Je sobota ráno, 4. březen, půl osmé, venku polojasno a 9°C. Ideální podmínky pro první jarní závod. Teď jen nepodcenit přípravu – sladká snídaně musí být (čokokefírové muffiny – mňáám), ranní očista… Co na sebe? Volím funkční triko s dlouhým rukávem, navrch triko s krátkým, dlouhé legíny. Uvidíme.

V Ludgeřovicích nejdřív díky navigaci lehce bloudíme, ale rychle se najdeme a já už stojím u registračního stolečku. Rychle rozběhat, protáhnout, připravit hodinky, políbit všechny své muže pro štěstí a už se šteluji za startovní čáru. Ani nevím jak, najednou se dáváme do pohybu. Kličkuju mezi lokty a vrhám se do prvního ostrého stoupání v pidi uličce mezi ploty. Naštěstí hned potom sbíháme dolů a pokračujeme dál vyhřátými ulicemi Ludgeřovic.

Po dvou kilometrech se konečně ocitáme v přírodě, krátký příkrý stoupák většinu z nás nutí k chůzi, ale po něm náš přivítá příjemný chládek fajného lesa. Kličkujeme mezi stromy a po pár metrech se vracíme na asfalt. Rovinku střídá příjemné klesání, kde konečně i já předbíhám pár běžců. Jen mě trochu zneklidňuje vědomí, že si tento krásný seběh za deset kilometrů zopakuji, ovšem opačným směrem 😨. No nic, na to teď nesmím myslet, hlavní je udržet tempo a dobrý běžecký styl.

Když nemůžeš, přidej

Nyní se před námi rozprostírá nekonečně dlouhá rovinka, proto se radši kochám okolní přírodou. Na šestém kilometru přichází první krize. Tuhnou mi nohy a tempo se přibližuje k 6 km/hod. Jako by to nestačilo, vidím v protisměru běžce, kteří se před cca 500 metry otáčeli a běží vstříc cíli, narozdíl ode mě 😁.

Za chvíli jsem na zmíněné obrátce i já a díky tomu kontroluji běžce, kteří mi dýchají na záda. Zároveň se psychicky připravuji na stoupání, o kterém jsem den předem četla na blogu „Černých plic„. Potrápilo. Stoupali jsme snad 2 km, míjeli několik bunkrů, ale vrchol nikde (co mi to jen připomíná :-D?).

Po 8 km náročného běhu se konečně dočkávám krásného dlouhého klesání. Chytila jsem příležitost za pačesy a zrychlila, jak jsem jen mohla. Předběhla jsem jednu ženu a jednoho muže. Dobře já 😁.

A kdyby nenásledovala ta předlouhá, ke konci nepříjemně stoupající, rovinka, tak by se mi běželo skvěle až do cíle. Ale kdyby to bylo jednoduché, tak by to dělal každý. Takže jsem si ty dva kilometry mírného stoupání pěkně vyžrala až na vrchol (už zase ten vrchol 😁). Zbytek trasy už byl jakž takž v pohodě, takže jsem se snažila stáhnout z času, co šlo. Ale sil bylo málo.

Když mi zbývalo cca 700 m do cíle, svítil na hodinkách čas 1:21. To už jsem tušila, že by to mohlo být pod 1:25, takže jsem do posledního kopečku ještě trošku přidala, předběhla jsem nordicwalkerku se sympatickým číslem 88 ❤️ a za moment už jsem klesala směrem k cílové bráně. Plácla jsem si se dvěma fans, zamávala fotografovi a se spokojeným pohledem na časomíru doběhla do cíle s oficiálním časem 1:24:19.

SPOKOJENOST!

Mohlo to být lepší, ale co bych chtěla v prvním závodě sezóny. 11. místo v kategorii je super. A stále je tu prostor pro zlepšení, takže nehážu flintu do pšenice… nebo ovsa?… do žita :-D.

A jak vypadal váš sobotní výběh?