Kde se toulají myšlenky běžce během závodu?

Závodím | 1 komentář

Během posledních závodů jsem se často přistihla, že přemýšlím, o čem vlastně přemýšlím. Zjistila jsem, že na začátku závodu se moje myšlenky ubírají úplně jiným směrem, než chvíli před cílem. Nyní vám poskytnu unikátní náhled do mého nitra. Tak si toho važte a nikde to nerozkecejte !

Při tréninku běhám téměř vždy se sluchátky, ale často ani nevím, jaké písničky jsem vlastně hrály. Většinou totiž brouzdám někde mezi každodenními nákupy, dětmi, rodinnými problémy (kdo je občas nemá, že ), pracovními povinnostmi, sny, plány a jinými člověčími malichernostmi.

sluchatka

Hudba je moje droga

 

V závodech je to ale jiné. Tam kvůli atmosféře, lepší pozornosti a hlídání soupeřek za zády nechávám sluchátka doma. Navíc jsou to zbytečné gramy navíc, že .

Ještě musím zmínit, že 90 % mého závodění se odehrává v okolních vesničkách na místních ligových závodech (Prajzsko-opavská běžecká liga), kde se účast závodníků počítá v desítkách, trať se značí fáborky a vysypanou moukou a v cíli na vás čekají domácí koláčky, škvarky a chleba se sádlem a cibulí . To vše za minimální startovné a se super atmoškou! Takže nejde o žádné „masovky“, na ty si až tak nepotrpím.

 

Těsně před startem

Nevím, jak to máte vy, ale těsně před startem mám vždycky smíšené pocity. Na jednu stranu se strašně těším, jsem namotivovaná, zkoumám přítomné soupeřky a analyzuju své šance na bednu  (hahaha, většinou samozřejmě naprosto zbytečně ). Na stranu druhou se ale objevují nervozita náznaky nejistoty. Sama nevím proč, ani jak to popsat. Každopádně převažuje to příjemné chvění.

ČTĚTE TAKÉ:  Skinnersky - ponožkoboty na běh, turistiku i relaxaci

Je sranda rozhlédnout se po všech těch nadšených poskakujících běžcích a jejich soustředěných a mírně nervózních tvářích. Mám ráda to napětí před závodem, které by se dalo řezat motorovkou. A pak to přijde…

 

Startovní výstřel

Mačkám hodinky, nohy se dávají do pohybu a s nimi i mé myšlenkové pochody. První, co se mi vždycky honí hlavou, je: „Hlavně nepřepálit začátek, hlavně nepřepálit začátek.“ (stejně ho většinou přepálím ). Snažím se sledovat, kolik ženščin běží přede mnou a začíná pečlivá analýza tempa.

Předem vím, v jakém tempu bych měla běžet, abych byla spokojená s konečným výsledkem, nehledě na umístění. První kilometr bývá vždycky rychlejší (nejčastěji 4:44 min/km), než si najdu svůj rytmus a tempo, které je mi v rámci možností pohodlné.

hlava

Jde to? Mít úplně čistou hlavu?

Během prvních kilometrů občas kontroluju průměrné tempo, abych věděla, jak na tom oproti plánu jsem. Zároveň monitoruju počet rychlejších žen přede mnou a situaci za mnou. V hlavě si přehrávám profil trasy, pokud se k němu před závodem dostanu a hlavou mi pořád letí čísla (počet km, tempo, čas, kolik km zbývá, kolik času zbývá…).

 

Druhá polovina závodu

Už jsem se jakž takž naučila pracovat s tempem během závodu, takže většinou platí, že když nepřepálím začátek, tak v druhé polovině dokážu předběhnout některé unavenější závodnice, které se do té doby držely kousek přede mnou. Míň koukám na hodinky (na to už nezbývají síly ) a více se soustředím na samotný běh. Snažím se minimalizovat úlevové polohy a držet lepší postavení těla.

ČTĚTE TAKÉ:  Kobeřický půlmaraton aneb všechno je v hlavě!

A co dělá hlava? Nic. Už několikrát jsem se přistihla, že v druhé polovině závodu nepřemýšlím nad ničím. Přijde mi, že s každou myšlenkou mi těžkne hlava i nohy a běží se mi hůř . Proto se snažím běžet s čistou hlavou a všechny myšlenkové pochody okamžitě zaháním. Samozřejmě se neubráním již zmíněným číslům a výpočtům, ale ty naštěstí moc neváží .

Vypocty

Z matiky jsem měla 4

A  při včerejším půlmaratonu jsem si uvědomila, že si často (nechtěně) pořád dokola opakuju dvě tři slova. Ale jakože totálně mimo. Včera to bylo jméno nějaké neznámé herečky, které jsem zaslechla někde v reklamě, nebo co . A neuměla jsem se toho vůbec zbavit. A to se mi i při tréninkových bězích. Jako rozbitá gramofonová deska.

 

Cíl v dohledu

Poslední kilometr před cílem mám ráda. Vím, že už bude brzy konec (utrpení), tak se snažím ze sebe vymáčknout poslední zbytky sil. A hlavou mi opět letí… čísla . Co jiného. Vlastně, na to že jsem matiku vždycky nesnášela, jsem v těch běžeckých výpočtech z hlavy dost dobrá .

Finish

V cíli už je dobře

No a myšlenky v cíli jsou samozřejmě závislé na výsledku závodu . Novou sezónu jsem zahájila celkem úspěšně, tak doufám, že se bude podobně dařit i nadále. Ať už s myšlenkami, nebo bez.

Zjistila jsem, že závody, ať už tyhle menší, nebo pražský maraton, na který se chystám, jsou pro mě nejlepší motivací běhat a zlepšovat se. Horší to bude, až narazím na své maximum a nebude kam se zlepšovat. Ale to už je úvaha na jiné téma. O tom zase potom.

 

 A na co při závodění myslíte vy? Přemýšleli jste nad tím někdy ?