Jarní půlmaraton – krutý závod v rodném kraji

V září 2018 tomu bude deset let, co jsem se z rodného Rychnova nad Kněžnou přestěhovala (nejdřív za studiem, posléze za svým vyvoleným) do vzdálené Opavy. A protože „domů“ nejezdím moc často, vždycky se ráda proběhnu úžasnou místní krajinou lesoparku s názvem Les Včelný. Určitě jste už na FB nebo IG zaznamenali pár fotek z domácích výběhů.

Například tuto:

 

Jarní půlmaraton ročník první

Takže když jsem se předloni na podzim dozvěděla, že se bude zde konat první ročník Jarního půlmaratonu od Sportivisio, neváhala jsem ani chvilku a přihlásila se. A ještě navíc jsem zlanařila bráchu, aby běžel se mnou 😄. Ten se teda jako junior mohl zúčastnit pouze závodu na poloviční distanci (šťastlivec).

No nebudu to protahovat.

Málem jsem tam pošla, protože převýšení na půlmaratonské trati se blížilo k 550 m! A to je pro opavskou běhnu, kde aby pořádný kopec pohledal, celkem slušná fuška.

Celkový čas 2:01 a 9. místo v kategorii pro mě byly zklamáním, ale byla jsem ráda, že jsem ty kopce zdolala.

Každopádně mě to neodradilo od toho, abych se přihlásila znovu. Tentokrát ovšem pouze na poloviční trať (10,5 km), jelikož jsem původně měla za 14 dní běžet maraton a nechtěla jsem se před ním odrovnat.

 

Jarní půlmaraton ročník druhý

Znovu jsem ukacela bráchu s tím, že poběžíme spolu desítku (ha ha, jak jsem byla naivní 😂). Brácha měl loni v cíli krásných 54 minut (bral třetí místo v junioří kategorii!), já po prvním kole (půlmaraton je dvoukolový) čas kolem 57 minut. Cílem letošního ročníku bylo držet se bráchy a co nejvíc vylepšit čas nazdory rapidně osekanému tréninku (viz článek o zrušení maratonu).

 

Den D začal slibně

8:00

Budíček, slunce praží jako blázen, venku je odhadem tak 25 °C.

 

9:00

Před pěti minutami jsme měli být na cestě pro startovní čísla naše a mých dvou capartů. A já si čistím zuby, zatímco se druhou rukou maluju a třetí obouvám synátory. Teplota dále stoupá.

 

9:22

Tak tak, ale stihli jsme vyzvednout startovní čísla (registrace na dětské závody skončila před 7 minutami).

 

9:43

Pronáším ke svým synům na startovní čáře motivační řeč. Čeká je 200m trať. Soupeřů není mnoho, šance na bednu vysoká. Brácha má na starosti staršího Vojtu (4 roky), já mladšího Štěpánka (2 roky).

 

9:45

Výstřel a děti se rozbíhají.

 

9:46

Po 50 m se Štěpán zastavuje a odmítá se pohnout. Je předposlední. Hecuju ho, povzbuzuju, lákám na dobrůtky v cíli. Předbíhá nás (odhadem) roční holčička. Znovu povzbuzuju, hecuju, vyhrožuju.

 

9:46:30

Kašlu na to. Beru Štěpána do náručí a nesu ho k cíli. Cestou dvakrát zkouším, jestli nepůjde po svých.

Nepůjde.

 

9:47

Stavím Štěpána metr před cílem, aby aspoň tam došel po svých.

Nedošel:

 

Jsem ráda, že jsme pobavili všechny přihlížející a ještě radši, že jsme konečně vyklidili závodní koridor. Štěpán má prostě nějaké závodění na salámu 🥓😂. Vojta skončil na solidním pátém místě. Aspoň někdo měl snahu 😂.

 

Náš závod se blíží, brácha!

11:55

Rozběhaní a protažení hledáme poslední zbytky stínu a lohníme všechno, co teče. Teplota na slunci je pocitově „příjemných“ 35 °C. Z představy kopcovité trati, která nás čeká, omdlévám už teď! Každopádně nás moderátorka Míša už volá na start, takže jdeme.

 

11:58

Hledáme ideální místo startu. Ani moc vpředu. Ani moc vzadu. Vrací se mi nervozita z rána (lepší než ten medovník, co jsem snídala 😂). Probíráme poslední taktiku: první kilometr je celý (a jediný) z kopce, tady musíme zabrat, a pak děj se vůle boží.

 

12:00 

Start. Prvních dvacet metrů (odhad blondýny) je do mírného kopce, následuje prudká zatáčka vpravo, kde se 300 lidí (půlmaratonci a desítkáři startují letos dohromady) snaží ostrými lokty prodrat dopředu a nedat si přitom na ústa.

A začínáme klesat. Nabírám rychlost a poprvé ztrácím kontakt s bráchou. Předbíhám pár lidí a snažím se co nejlépe využít gravitace. Ke konci prvního kilometru se trať narovnává a hodinky hlásí rovné 4 minuty. Solidní začátek, říkám si. Pojďme to udržet co nejníž i dál. Asfalt se rychle mění v příjemnou lesní cestu.

 

Zdroj: www.sportvisio.cz

 

Za chvíli slyším bráchu: „Jsem ti v patách!“ Jsem ráda, že mě dohnal a můžeme běžet spolu.

Běžíme spolu.

Asi půl minuty.

Pak už vidím jen vzdalující se záda mého malého brášky (který mě jen tak mimochodem převyšuje o hlavu, a to je o 13 let mladší).

 

12:07

Jsem na to sama a trať se začíná nebezpečně zvedat. Šotolina, tráva a já začínám cítit stehna. To brzo. Už se těším, až vyběhnu na cyklostezku, která bude po rovině.

 

12:13

Jsem u tzv. altánku (místa, kde se rádi schází milenci i dealeři). Vyklepávám nohy při dalším terénním seběhu a očima hledám bráchu. Marně. Když se dostávám znovu na silnici, začínám se těšit na občerstvovačku (kterou jsem měla původně v plánu vynechat). Je mi vedro. Míjím čtvrtý kilometrovník a už už se natahuju pro ionťák. Fuj. Je teplý jak… nic. Ale lepší než drátem do oka.

 

12:23

Zatáčím doleva mezi stromy a je mi jasné, že teprve teď jde do tuhého. Nohy mi tvrdnou a to největší stoupání je teprve přede mnou. Běh prokládám rychlou (ha ha) chůzí. Jako vzpruha přichází pozdrav od věrného čtenáře Carlose, který mi, předbíhajíc mě, vyřizuje spoluběžec Kuba. Znovu se rozbíhám.

Je to peklo. Jindy bych si užívala voňavý les s metrovými mraveništi, dnes ale jen trpím při každém nastoupaném metru. Nahoře leží přes cestu dva stromy. Paráda. Přeskočit kmeny skrz větve by neprošlo bez újmy, tak je s ostatními běžci obíhám.

 

12:30

Předbíhá mě kamarád Ondra. Teda nejen on. Předběhli mě už skoro všichni 😂. To mě zase nakopává a snažím se ho držet. Nevydrží mi to moc dlouho, protože po kratičkém seběhu a ještě kratší rovince přichází úmorné stoupání k Perníkové chaloupce.

 

12:33

Kde ta zpropadená barabizna je? O běh už se snad ani nepokouším (naštěstí v tom nejsem sama). Jen se snažím neumřít vedrem a stoupající nadmořskou výškou. Dokonce mám halucinace. Někdo běží z kopce proti nám. Cože? To nejsou halucinace, on už skutečně někdo běží zpátky! Ty vo.e! Klobou dolů. A já stále nahoru.

 

12:35

U perníkajdy se snažím znovu chytnout dech a rozpohybovat dřevěné nohy. Míjím značku 6. kilometru. Dokonce se mi zdá, že trochu zrychluju. Ještě aby ne, když běžím z kopce🤦‍♀️. Jsem na louce, kde slunce praží a přede mě se dostává další běžec. Snažím se ho držet, ale moc mi to nejde.

Auuu, teď jsem si málem dala na hu.u, když se mi mezi nohy zaklínil malý klacík.

Když zaběhneme znovu do lesa, předbíhá mě další žena. Chvíli se s ní svezu, dokonce se dostávám vedle ní, ale ouvej. Další strom přes cestu. Žena přede mnou přeskakuje, já přeskakuju a dál se snažím uhájit své místo.

Upřímně, teď už si ani nepamatuju, jestli jsem jí utekla, nebo utekla ona mně 😁. 

Každopádně už se těším, až budeme sbíhat od perníkajdy dolů k Ivanskému jezeru. Bude to poslední pohyb směrem dolů.

O pár minut později si ho taky náležitě užívám a předbíhám kohosi přede mnou, teď už vlastně za mnou. Dole u Ivaňáku před sebou zase vidím kamaráda Ondru. Nabitá energií zvyšuju tempo i na rovince, dostávám se hned za něj. Přichází úzká pěšina podél jezera.

Mezi zábradlím a srázem je místo jen pro jednoho běžce. Ondra se mě snaží popohnat před sebe, ale vím, že ho na rozdíl ode mně čeká ještě jedno kolo, takže ho nechávám běžet prvního (popravdě už mi docházejí síly a já ho nechci brzdit😆).

Kopíruju každý jeho krok a umě se vyhýbám všem kořenům. Náročný úsek.

Potkáváme fanoušky schované do křoví a dostáváme se na poslední kilometr.

A ten je celý do kopce! 

 

12:53

Předbíhám Ondru a další dva borce. To mi dodává sebevědomí a cca 200 m letím jako o závod. Potom znovu umdlévám a snažím se nepřejít do chůze. Naštěstí jsme ve stínu stromů. Nohy tvrdnou a plíce se koupou dole v jezeře. Snažím se kochat nádherným potůčkem podél cesty a svěží přírodou, aby mi ty poslední desítky metrů jakž takž utekly.

Blížím se k poslední velké zatáčce. Už chci být za ní.

Jsem tam. Dostávám se znovu na slunce a zbožně vyhlížím někoho z mého support týmu. A vidím brášku, jak mi běží vstříc.

 

„Pojď, v cíli na tebe čeká vychlazený pívo.„

 

Brácha mě totálně rozsekal. A to tak, že jsem se tlemila až do cíle. A vězte, že to bylo ukrutných 200 m (odhad blondýny) na rozpáleném asfaltu. Tak strašně jsem se těšila do cíle na to vychlazené pivo. Brácha pořád běžel vedle mě a hecoval. Křičel na mě a povzbuzoval. Bylo to boží! Úžasně mě nakopnul a tak jsem celou cílovou kopcovinku (rozuměj rovinku do kopce) vyběhla, ani nevím jak. Dostala jsem na krk krásnou medaili a hledala svého muže, který měl v ruce držet to MOJE PIVO!

 

12:59

Muže jsem našla. Pivo ne! Taková zrada! Hned jsem ho pokárala a zaúkolovala. Na slunci je 40 °C ve stínu a realizační tým nepracuje. To je skandál😆!

Svůj cíl jsem nesplnila. Do cíle jsem doběhla za 58:34, tedy minimálně o minutu (resp. o 5 minut) později, než jsem chtěla. Bylo z toho 9. místo v kategorii a 39. celkově z cca 96 běžců, kteří běželi 10,5km okruh (hodinky mi naměřily jen 10 km). Z času se nehroutím. Odpovídá dvěma kilům navíc oproti loňsku a snížené kilometráži v tréninku.

Zato brácha se s tratí popral nádherně. Oproti loňskému roku se zlepšil o víc než 4 minuty a doběhl za krásných 50 minut! Třetí místo sice neobhájil, ale já jsem na něj přesto pyšná. Vždyť doběhl 14. ze všech běžců na této trati.

 

 

Jarní půlmaraton u letoviska Studánka v Rychnově nad Kněžnou můžu doporučit všemi deseti. Zvlášť pokud se nemáte rádi a jste totální masochisti😆. Letos měli organizátoří ze Sportivisia opět objednané počasí, tentokrát ale tak o 10 °C teplejší než loni. Pokud budou v tomto trendu pokračovat dál, tak příští rok všichni poběží v plavkách.

 

Je to závod, kde nechybí adrenalin, zábava, krásná krajina, náročné kopečky, technické seběhy, super atmoška a fajný doprovodný program pro děti i dospělé. Jediné, co bych poupravila je čas startu hlavního závodu. Mohl by být o hoďku dřív, ať není taková prodleva mezi dětskými závody a hlavním závodem (a takové vedro).

Fotky z Jarního půlmaratonu najdete na FB akce a stránkách Sportvisio.

Kromě Jarního půlmaratonu Sportivsio pořádá i kupu dalších závodů. Nejblíže je 26.5. Hradecký koloběh. Následuje Půlmaraton v Českém ráji, kde se možná potkáme a Hradecký půl/maraton, kde se potkáme téměř určitě a další…

 

Sportvisio také zaštiťuje sérii překážkových závodů Gladiator race.

 

 

Měli byste zájem o soutěž, kde můžete vyhrát startovné

na některý ze zmíněných závodů?

 

Napište mi, o který závod byste měli zájem

a já uvidím, co se s tím dá dělat😉.