Jak jsem se rozhodla ne/běžet pražský maraton
Člověk míní a život mění. Občas jsme nuceni změnit své plány, aniž by se nám to líbilo…
Člověk míní a život mění. Občas jsme nuceni změnit své plány, aniž by se nám to líbilo…
Jak dlouhý je vlastně onen „dlouhý běh“? Na to si každý běžec musí odpovědět sám. Pro někoho je to 100 m na autobusovou zastávku, pro jiného 10 km a ultra běžci by se možná oháněli několika desítkami kilometrů.
Pro mě je dlouhý běh všechno, co je delší než půlmaraton. Takže běh na 33 km naprosto splňuje podmínky dlouhého běhu.
Sobota ráno, slunce mě tahá z postele a já už vím, že dnes poběžím. Poběžím tak daleko, jako ještě nikdy. Ne o moc, ale jak víme, není malých cílů ;-). Tak rychle upéct mňamku ke kafíčku, zabalit, naházet do sebe sacharidový oběd a hurá na to, kilometry relaxu a kochání volají.
Každého občas potká Den blbec. Naštve vás šéf nebo protivná kolegyně (možná oba zároveň), nic se nedaří, všechno vám padá z rukou, ráno váha ukázala o kilo víc než před týdnem, ušpiníte si oblíbenou košili, děti nechtějí poslouchat a ještě se pohádáte s partnerem. Řešení? Endorfiny!
21,0975 km, půlmaraton, půlka, 1/2maraton, halfmaraton, jednadvacítka… tolik názvů a pořád jedno a to samé. 21 km radosti, štěstí, dřiny, potu a hlavně dobrý pocit běžce. Jeden kolega běžec se rozhodl uspořádat závod nezávod, kdy se běžci z celé ČR, potažmo celého světa, mohou připojit k této FB události a změřit síly s ostatními. Jsem pro každou špatnost, tak jsem se chtěla zapojit taky. Co myslíte? Povedlo se?
Kdo už to má za sebou, ví, jaké to je. POPRVÉ TO PROSTĚ BOLÍ. Je jedno, s kým to děláte, bolí a pálí to jako čert. Chce se vám brečet, ale přeci to nevzdáte, když už je skoro celý tam! Ještě jednou zatnete zuby a vymáčknete ze sebe poslední síly a… je to! Právě jste úspěšně zvládli svůj první shyb.